DĚTSKÁ OPRAVDOVOST A AUTENTICITA DOSPĚLÝCH

Děti jsou opravdové, dovedou nás vtáhnout do svého světa her, v němž ztrácejí pojem o prostoru a čase. Poznají, kdo se oddá jejich hrám naplno a kdo jen tak, aby jim vyhověl a měl co nejdříve pokoj…
Přišla za mnou maminka s problematickým chováním pětileté dcerky. Dcerka si údajně vynucuje nakupování spousty nepotřebných a nevyužitých hraček a dárků, a její rodiče vždycky nakonec ustoupí a vyhoví… Nejvíce mamince vadilo nevhodné chování holčičky před okolím. Zajímavé bylo, že v souvislosti s dceřiným vynucováním dárků maminka použila několikrát za sebou slovo OSTUDA. „Varovala jsem ji, ať zase neudělá ostudu! Ale pak to byla zase ostuda! Jak se na nás zase ti druzí dívali… už tam s ní příště vůbec nemůžu jít… “
Tušila jsem, jakou hru hraje holčička jako maminčina největší učitelka. Nicméně, chtěly jsme se podívat na příčinu této maminčiny lekce, aby sama pochopila…
Žena se ocitla ve svém dětství, kdy vtažená do otcova pohledu na svět odsuzovala svou vlastní matku za to, že často před rodinnými známými a přáteli „udělala ostudu“. Pozvali si třeba návštěvu a matka se pak s návštěvou nepohodla, nebo hůř, návštěvu ještě k tomu urazila! A to pak byla velká ostuda… Žena i po letech projevovala silné emoce, hovořila o chování své matky jako o naprosto nepřijatelném, protože celou rodinu snižovala před okolím a napomáhala k vytvoření jejich negativního obrazu…
Konečně se mohla podívat na situaci své rodiny z nadhledu. Viděla, jak se její matka trápila v okolnostech, ve kterých vůbec nechtěla žít. Snažila se žít podle představ svého manžela, setkávala se s jeho přáteli, které jako své přátele vůbec nevnímala. Matka nebyla schopná být opravdová, neuměla s láskou projevit své představy, jak a s kým by raději trávila svůj čas… Pokorně se přizpůsobovala, ale narůstající tlak v ní musel vždy jednou za čas vybouchnout ven – a to už její okolí vnímalo jako ostudu.
Teprve teď žena pochopila souvislosti. Dcerka cítí, že by si potřebovala dovolit více opravdovosti, a tak se jí snaží vtáhnout s absolutním prožitkem do svých her, do svého světa… Ona má ale moc práce, proto vždy jen dcerce na chvíli vyhoví a věnuje se jí zároveň s dalšími činnostmi. Nedostatek matčiny pozornosti a absolutní přítomnosti si pak holčička kompenzuje vynucováním hraček a dětských lákadel. A když potřebuje na maminku „přitvrdit“, udělá přesně to, čeho se maminka bojí nejvíce, udělá OSTUDU.
Především bylo potřeba odpustit matce a přijmout bez odsuzování její chování. Pak jsme se mohly zaměřit na přijetí sebe sama a své autenticity, a pak na jejím projevení navenek beze strachu, jak bude reagovat okolí. Touto cestou teprve mohla dojít k hlubšímu pochopení své dcery.