Sebehodnota a sebedůvěra

Michaela, 26 let

Michaela popsala svůj problém jako nízkou sebedůvěru. Hovořila o špatném jednání okolí vůči ní, o vzájemném neporozumění se svými nejbližšími, a také o své „odvěké“ pozici outsidera ve vlastní rodině. Údajně si o ní všichni myslí, že je neschopná a že navíc není soběstačná.

Díky kineziologickému testu pochopila, že vlastně celý život hraje vědomě roli oběti. Důvodem byla její vlastní životní nejistota, pochybnosti o sobě. Především si sama o sobě myslela, že je neschopná a nesoběstačná. Její okolí včetně rodiny jí pak její přesvědčení už jen zrcadlilo. Toužila přitáhnout k sobě pozornost od okolí a vzbudit svou rolí oběti ve svých blízkých zájem, lítost a především účast. Ovšem svým chováním vždy dosahovala pravého opaku: nepřijetí až pohrdání, a to ve všech svých vztazích. Její blízcí ji tím podvědomě chtěli přimět k tomu, aby se vzpamatovala a „probudila“.

Metodou regrese jsme se mohli při odblokování podívat po kořenech těchto vzorců myšlení. Kineziologický test nás zavedl až do jejího prenatálního období, kdy přesvědčení o sobě jako o oběti okolností získala. Cítila tehdy velmi zřetelně, že její maminka vůbec dítě nechtěla a své těhotenství vnímala jako nutné zlo. Díky tomu přijala Michaela přesvědčení, že bude už napořád jen na obtíž. Metodou progrese jsme mohli zharmonizovat její pocity před narozením. Michaela pochopila, že je plnohodnotnou lidskou bytostí, která má lásku obou rodičů. Přiměli jsme ji k tomu, aby byla nadále schopná stát při sobě, přijmout sebe sama a láskyplně obhájit své postoje a svá přesvědčení před okolím. Při práci na sobě bude mít ještě mnoho výzev, ale konečně dostala kýžené odpovědi na otázku, kterou si hodně dlouho pokládala: „co je se mnou špatně?“.

Radka, 32 let

Paní Radka přišla řešit své problémy bez konkrétního pojmenování. Popsala je tak, že se jí nyní všeobecně nedaří. Nebyla schopná najít společnou řeč s manželem po dlouholetém manželství, aniž by mohla ten problém pojmenovat. Navíc vystřídala několik pracovních míst, přičemž v každém zažila po krátké době rozčarování a pocit odporu ke způsobu práce, jaký se od ní vyžadoval.

Při terapii jsme odhalili příčinu jejich nezdarů kineziologickým svalovým testem. Radka nebyla nikdy vůči svému okolí schopná projevit své pravé já, a to ani v partnerství, ani v pracovních vztazích. Než by byla sama sebou a otevřeně se projevila, dávala raději  přednost hraní různých rolí tak, jak od ní okolí zrovna očekávalo. Při zpětné vazbě testování  nakonec potvrdila, že její manžel si již několikrát postesknul, že u ní „neví, na čem je“. Stejný negativní program se u ní projevoval také v pracovních vazbách. Velice inteligentní a tvůrčí žena vždy pouze plnila své svěřené úkoly a v duchu trpěla, protože by svůj pracovní čas byla schopná využít podle vlastních nápadů mnohem lépe. Vlastní názory nikdy neprojevila z důvodu strachu, že by ji okolí nepřijímalo takovou, jaká ve skutečnosti je. Při odblokování si všechny tyto souvislosti uvědomila a byla sama překvapená, jak hluboce je s nimi v souladu. Nebylo potřeba se vracet v čase a pátrat, kdy u ní tento negativní program vznikl. Radka byla v odbloku schopná přijmout s pomocí terapeutky opačná pozitivní přesvědčení a metodou progrese se naučila láskyplně projevit vůči svému okolí.

Martin, 36 let

Pan Martin nás oslovil se svými problémy, které pojmenoval jako nevyrovnanost a časté změny nálad. Někdy pociťoval také vztek, že se k němu chovají lidé v okolí hůře, než by chtěl a než by si zasloužil. Kineziologickým testem jsme určili jeho podvědomé přesvědčení, které znělo: Nejsem tak dobrý jako ostatní, ostatní jsou více, nevážím si sám sebe.

Nejprve jsme se mohli metodou regrese podívat do jeho věku 11 let, kde se jeho vnitřní přesvědčení poprvé znatelně projevilo. Zemřel mu otec a přitom mu předal silné poselství, aby Martin převzal nyní plnou odpovědnost za svůj život a jednal s okolím s vnitřní odvahou a vírou v sebe. Už v této regresi si Martin uvědomil, jak těžkým úkolem se mu otcovo přání tehdy zdálo být. K harmonizaci jeho přesvědčení o vlastní nízké sebehodnotě jsme se poté museli přesunout až do období těhotenství, kdy u své matky čekal na své zrození. V daném čase vnímal pochybnosti a trápení matky ohledně toho, jestli její nenarozené dítě bylo počato s manželem, jak celou situaci vyřešit a zda si dítě vůbec nechat. Martin tehdy nerozuměl zmatku maminky, a tak si vyvodil přesvědčení, že jej odmítá a že pro ni nebude nikdy dost dobrý. Potažmo nebude nikdy dost dobrý pro tento svět. V důsledku toho pak prodělal mimo jiné i silně komplikovaný porod. Metodou progrese jsme se mohli v těhotenství zaměřit na vyčištění celého tohoto velkého bloku. Během terapie mohl Martin pak silně vnímat lásku a přijetí od své maminky, a dokonce uslyšel, jak volá jeho jméno. Znatelně cítil, že se na něho maminka velice těší. Poznání a pevná přesvědčení, která si z čištění odnášel, byla: Jsem stejně dobrý jako ostatní a Vážím si sám sebe.

Alena, 37 let

Paní Alena požádala o odblokování v době, kdy cítila vlastní podhodnocení a dle svých slov hlavně nevděk ze strany klientů a kolegů ve svém podnikání. Vždy se snažila každému vyhovět daleko nad rámec povinností, ale její podnikání nebylo natolik úspěšné ve srovnání s tím, jaké úsilí do něj vkládala. Při kineziologickém testu byla Alena velmi překvapená zjištěním, že takovéto jednání si přitahuje svou nízkou sebehodnotou a upřednostňováním potřeb jiných lidí vždy na úkor sebe.

Metodou regrese jsme se přesunuli v čase do věku jejich čtyř let, kde vnímala při hře opakovaně nedostatek pozornosti a přijetí ze strany matky. Matka ji více kritizovala za její návyky a vyčítala jí vše, co Alena neudělala v jejich očích dostatečně „správně“. Vytvořila si tím přesvědčení, že musí dělat stále více, aby maminka s ní byla spokojená a aby ji přijímala. Stejné přesvědčení pak uplatňovala po celý svůj život i ve svém podnikání. Nikdy neměla pocit, že pro okolí udělala dostatečně dost, proto jí okolí pak tento vnitřní nesoulad zrcadlilo. Navíc od dětství její mysl z celého problému obviňovala starší sestru, kterou vnímala jako silně upřednostňovanou, proto s ní nebyla schopná vytvořit láskyplný vztah. Nejprve jsme vyčistili v jejím raném dětství přesvědčení o vlivu sestry. Alena si uvědomila, že sestra tehdy nehrála v jejím domnělém nepřijetí žádnou roli a celý blok byl pouze mezi ní a matkou. Poté jsme mohli v daném čase harmonizovat její vnímání vlastní  nedokonalosti a mohla si plně prožít matčino přijetí. Její uvědomění a spojení s vlastní duší někdejšího čtyřletého dítěte bylo pro ni velice osvobozující. Alena prožila hluboké pochopení, jak negativní myšlenky o sobě samotné vysílala k okolí a mohla konečně o sobě přijmout novou pravdu. Mohla si také vůči svému okolí konečně vymezit své vlastní hranice.