STRES A ŽIVOT

Většina z nás to už někdy zažila – jakmile je na nás kladeno více požadavků, než jsme schopni v reálném čase splnit, někde kolem solaru se nám utvoří postupně nepříjemný pocit a nervozita, která může vyústit až do dlouhodobého stresu…
V dnešní době existuje spousta psychologických studií, jak zvládat stres. Mohlo by se tedy zdát, že jde o jev dávno překonaný. Dokonce každý zaměstnavatel má v požadavních na své pracovníky „odolnost vůči stresu“. A přesto…
Přišla za mnou žena – úspěšná podnikatelka, majitelka dvou firem a matka čtyř dětí. Na první pohled velmi energická a silná žena s velkým darem mužské energie. Stěžovala si na vleklý stres a pocity, že už nezvládne svůj život… Vyprávěla o tom, že s každým dalším dítětem se trápila mučivými pocity, že „to už nezvládne“, a stejnými pocity se trápila s každou další podnikatelskou aktivitou, kterou ale vnímala jednak jako seberealizaci a také jako nutnost k zabezpečení rodiny. Nicméně, všechno stále zvládá, její firmy mají dobré jméno a mnoho klientů, děti výborně prospívají a rostou. Bylo zřejmé, že není na místě zabývat se otázkou, proč si toho tedy na sebe tolik nakládá, protože toto vše skutečně a opravdově chce prožívat.
Hledali jsme příčinu jejich strachů z budoucnosti a stresů kineziologickým testem. Žena se ocitla ve vlastním prenatálním období a popisovala situaci své matky. Rok před jejím bytím v matčině děloze prožila rodina traumatický zážitek. Matka porodila mrtvé dítě, holčičku… Oba rodiče se z této události už nikdy nevzpamatovali přesto, že byli obdarováni třemi zdravými dětmi. Když se pak schylovalo k porodu této silné a statečné ženy, matka stupňovala svůj mučivý strach o dítě a nezvladatelný stres, který ovládnul dokonce i otce. Žena vnímala všechny tyto pocity, cítila se v děloze sevřená, plná matčiny úzkosti a jejího strachu z budoucnosti. Ačkoliv byla zcela zdravá, nesla si do svého života pevně zakotvené podvědomé programy nedůvěry v sebe samotnou, strachu z budoucnosti, úzkosti a stresu. Žena vyprávěla o tom, že ji pak matka celé dětství nadměrně krmila a vychovávala ji velmi úzkostlivě v nekonečném strachu o její život.
V okamžiku, kdy žena byla schopná si sama toto vše pojmenovat a vidět vlastní situaci z nadhledu, mohli jsme s tím teprve začít pracovat. Pochopila souvislosti… přijala, že není svou matkou a nemusí odžívat její programy a pocity. Prošla očistným procesem progrese, uvědomění a odpuštění.