Terapie dětí

Markétka, 2 roky – automatická kresba

Markétka dostala „z ničeho nic“ horečku, bylo jí špatně, plakala, že jí bolí v krčku a nechtěla nic jíst ani nic pít. Na pohotovosti dostala antibiotika… Nakreslili jsme její zdravotní stav automatickou kresbou, ze které vyplynulo, že holčička nemá žádné vážné ani dlouhodobé problémy. Reakce jejího organismu horečkou a bolest v krku byla viditelným projevem nepřijetí nějaké situace, která se musela v rodině odehrát a holčičku zasáhnout. Po rozhovoru s její maminkou jsme se dobraly příčiny. Markétčin bratr odjel toho dne na tábor a jí bylo po něm moc smutno. Pořád se ptala, kdy přijde, a když jí vysvětlili, že odjel na delší dobu za jinými dětmi, její tělíčko reagovalo nemocí. V rozhovoru to mamince nakonec potvrdila a přiznala, že je nemocná kvůli bráškovi. Pomocí automatické kresby jsme Markétku vyčistili a nakreslili její zdraví po vyčištění. Byla zdravá do druhého dne a paní doktorka potvrdila, že antibiotika nemusí vůbec užívat.

Honza, 13 let

Honzíka přivedla adoptivní matka s tím, že začal mít v poslední době velké kázeňské problémy doma i ve škole. Navzdory tomu ho má velmi ráda a chtěla by mu pomoci. On sám na sebe prozradil, že ačkoliv žije v adoptivní rodině „od nepaměti“ a ví, že ho mají všichni moc rádi, tak si nepřipadá pro ně dost dobrý a zdá se mu, že mu nikdo nerozumí. Podívali jsme se na jeho minulost v kineziologickém odbloku. Jeho přesvědčení o odmítání všemi nejbližšími se promítlo už v jeho věku dvou let, kdy se biologičtí rodiče ani prarodiče nezvládli o něj postarat, proto byl umístěn do dětského domova. Ačkoliv si jej poměrně brzy osvojili adoptivní rodiče, jejich manželství nevydrželo a adoptivní otec, kterého měl Honzík nesmírně rád, od rodiny odešel a nejeví už o něho zájem. S nynějším otčímem si již Honzík nedokázal vybudovat láskyplný vztah. Myslí si, že je „zlobivé dítě“ a že si lásku nezaslouží.

Kineziologický test nás poté zavádí do meziprostoru před Honzíkovým narozením, kde se setkává na úrovni duše všech jeho „pět rodičů“ – biologičtí rodiče, adoptivní rodiče a nynější otčím. Honzík vnímá své skutečné rodiče, kteří mu chtějí věnovat lásku a péči jen po dobu dvou let, a pak se „plánuje“ jeho přechod do nové rodiny. Stěžejní roli v jeho údělu hraje biologická matka a adoptivní matka, které vidí Honzík setkat se tváří v tvář. Jeho současná matka zmírňuje při tomto setkání svou dosavadní zlost a vztek na oba původní rodiče. Honzíkovi i jí je umožněno pochopit, že pokud by jeho pravá matka dítě neopustila, pak by nemohl vstoupit do jejího života. Honzík sleduje, jak jeho pravá maminka projevuje důvěru jeho nynější mamince a s láskou jí klade na srdce své přání, aby se o dítě dobře starala. Poté je Honzík schopen vnímat, jak velký význam má pro každého ze svých „pěti rodičů“ v jejich životním vývoji, a že všichni ho mají rádi a věří v něj, že své životní lekce zvládne. Honzík si vyzkoušel pocit být přijímán svými rodiči, na který už nikdy nezapomene. Našel svou vlastní hodnotu a pocítil také lásku k sobě samotnému.

David, 8 let

Davida k nám přivedla babička s tím, že je v poslední době pořád smutný a hodně doma zlobí. Podle babičky to mohlo souviset s přírůstkem dalších dvou mladších sourozenců do jeho rodiny. Na základě kineziologického testu jsme zjistili, že David má opravdu velkou potřebu zlobit maminku a přitahovat tím k sobě její pozornost. Uvnitř je ale přesvědčený, že je stále hodný, ale že maminka zlobí jeho, protože si ho už vůbec nevšímá. Jedinou příčinou jeho chmurných nálad a schválností byla tedy absence pozornosti maminky.

V odblokování chlapce za přítomností babičky jsme se mohli vrátit v čase do doby jeho porodu. Odhalili jsme, že tam chlapec zažil trauma, protože okamžitě po svém narození neměl kontakt s maminkou, že ji podle jeho vlastních slov „vůbec neviděl“. Babička si ale nevzpomněla, že by dcera vyprávěla o nějakých problémech bezprostředně po chlapcově porodu. Nicméně chlapec byl ochotný metodou progrese danou situaci přijmout a zharmonizovat. O pozornost maminky si najednou byl schopný říkat jinak než zlobením. Dokázal najednou hotové divy. Pochopil, že ho maminka vnímá i po dobrém a že pro ni vždycky byl, je a bude milovaným dítětem, pro které by se rozdala. Odcházel opravdově šťastný a rozesmátý. Druhý den jsme obdrželi od rodiny zpětnou vazbu. Maminka chlapce potvrdila, že jí byl po porodu hned odebrán a umístěn do inkubátoru. Tam za ním navíc celé tři dny nesměla přijít, protože v nemocnici vypukla viróza a inkubátory byly v karanténě. Po odbloku chlapce také pochopila, co může sama udělat pro zlepšení  jejich vzájemného vztahu a domácí pohody.