Vaše příběhy – Vztahy

Adéla a její manželský trojúhelník

Třicetiletá Adéla byla obyčejnou spokojenou maminkou na mateřské dovolené. S manželem mají dva krásné chlapečky, a jelikož neoplývají penězi nazbyt, žijí v bytě u jejich rodičů. Adéla si donedávna myslela, že jí už ke spokojenosti nic nechybí, dokud nevstoupil do jejího života jiný muž, do kterého se bláznivě zamilovala. Od toho okamžiku začala Adéla svůj dosavadní život vidět v docela jiném světle. Nabyla dojmu, že se vlastně odjakživa někomu podřizovala. Nejprve otci, později svému prvnímu partnerovi a dnes se podřizuje manželovi a zájmům rodiny. Připadalo jí, že teprve u svého milence nachází volnost a svobodu, kterou doteď postrádala. A tak se jí její situace zdála stále více neřešitelnou. Nicméně Adéla dobře věděla, že svou aktuální situaci nemůže nikomu z blízkých dávat za vinu, a že musí příčinu hledat především u sebe. Chtěla svůj problém pochopit do hloubky, proto se rozhodla podstoupit regresní odblok.
Podívali jsme se tedy do její minulosti, abychom našli souvislosti. Začal se nám odkrývat neobvyklý příběh celé její rodiny. Adéla mohla vnímat klíčové okamžiky svého dětství, kde se formovaly její vzory mezilidských vztahů. Ve svých 12 letech začínala projevovat svou probouzející se ženskost a těšila se obdivu a pozornosti chlapců – vrstevníků. Přirozený vývoj jejího dospívání však nekompromisně přerušil otec, který její chování vyhodnotil jako provokativní a nepřijatelné. Zakázal jí všechny volnočasové aktivity a okleštil do svých představ také její chování a zevnějšek. Adéla dosud vynechávala z vyprávění zmínky o matce a teprve nyní uviděla, jakou roli v celém příběhu sehrála právě ona. Matka sledovala otcovu výchovu dospívající dcery zpovzdálí, protože manželství rodičů zdaleka nebylo harmonické. Otec považoval matku za méněcennou ženu, která není schopná postarat se o domácnost, natož o děti. Ona tento svůj úděl mlčky přijímala a setrvávala po celý život ve své zaběhnuté roli. Adéla s bratrem v této atmosféře vyrůstali a naučili se po vzoru otce tiše svou maminkou pohrdat. Navíc se oba na ni podvědomě zlobili za její bezbrannost a slepou podřízenost otci, proto se k ní postupně chovali stále přezíravěji… Otec veškerá svá vlastní nenaplněná životní očekávání pak vkládal do Adély, která, aby se mu zavděčila, přijímala všechnu zodpovědnost, až nakonec zastala po boku otce hlavní ženskou roli v rodině a domácnosti. Jejímu egu sice lichotilo, že je v očích otce a bratra vůdčí moudrou a nepostradatelnou vládkyní domácího krbu, ale hluboko uvnitř Adéle nesmírně chybělo bezstarostné dětství a porozumění s matkou. Když se pak projevil příchod její puberty, otec dostal podvědomý strach, že přízeň své dcery ztratí. Aby ji „ochránil“ od nástrah prvních lásek a jiných úkladů vnějšího světa, začal podrývat její ženské sebevědomí a vytvářet v ní přesvědčení, že o ni nikdy žádný muž zájem mít nebude. V rodině tak vytvořil solidní základy pro vztahy založené na strachu, manipulaci a neustálých bojích o převahu…

Na těchto základech se odvíjel celý další život Adély. Vztah s prvním partnerem popsala jako nesvobodný, protože byla tehdy ráda, že si ji vůbec někdo všimnul, a je ochotný s ní být. Nebyla zamilovaná ani šťastná, podřizovala se ve všem vůli svého protějšku. Naštěstí pro ni se vztah brzy rozpadnul. Dále pak vedla domácnost ve svých svázaných vztazích s matkou, otcem a bratrem, kteří jí dávali výměnou pocit „bezpečí“ a „nepostradatelnosti“. Když pak potkala svého současného manžela, vnímala jej jako vysvobození. Byl o generaci starší, rozvedený, se srovnaným pohledem na život. Oba věděli, že jsou si souzeni. Navíc Adéle imponoval tím, že byl přeborníkem v oboru, který byl odjakživa také jejím velkým koníčkem. Nadšeně se v jejich společném zájmu nechala vést. Adéla byla také vděčná za to, že si její muž velmi rozumí s jejími rodiči a je ochoten s její rodinou žít ve společné domácnosti. Manžel přijal hierarchii jejich rodiny, v níž Adéla vládla domácnosti a měla rozhodující slovo o každé záležitosti všech jejich členů. Když pominula prvotní zamilovanost, začalo Adéle vadit, že manžel nedělá všechno doma tak, jak by si ona představovala. Manžel byl zase rozčarován z toho, že Adéla s péčí o děti už neměla chuť ani prostor věnovat se jejich velkému společnému koníčku. Nehodlal se s tím smířit a rozhodl se ji ke společnému zájmu za každou cenu opět přimět, což Adéla ovšem vnímala jako nepříjemný nátlak. A tak se jí mimomanželský vztah v té době jevil jako jediný přijatelný únik před realitou…
Nyní ve svém náhledu na minulost si Adéla uvědomila, že její manželství je stejným vztahem nesvobody a manipulace, jakými byly všechny nezdravé vztahy uvnitř její původní rodiny. Všichni spolu neustále bojovali o převahu, zatímco byli ovládáni vlastním strachem z toho, že se navzájem ztratí. Vše, co si poskytovali, dávali účelově, aby se navzájem zavázali a pojistili… Adéle bylo nyní umožněno rozmotat klubko svých rodinných závislostí. Zjistila, že má fantastickou matku, která stále čeká na to, až si s ní Adéla začne láskyplně povídat. Když to udělala, uvědomila si, že už nemusí lpět na vedení domácnosti rodičů a že ji může s klidem přenechat své rozumné a milující mámě. Najednou měla pocit, jako by z ní spadlo třicetikilové závaží. Vzápětí pochopila, že pro svého otce už nemusí být nejdůležitější ženou v jeho životě, a že jejich vzájemná závislost jí už ani v nejmenším neprospívá. Na svého manžela se podívala ze zcela jiného úhlu pohledu a poznala, že jej poutá do stejné nesvobody, jaká se jí od něj vrací. Protože od začátku věděla, že její láska k manželovi je mnohem silnější než všechny neshody, rozhodla se na jejich vztahu zapracovat a otevřeně s ním o svých poznatcích komunikovat.
Zjištění, které ovšem pro ni bylo nejpodstatnější – poznala, že její bouřlivý mimomanželský vztah je nynějším projevením nespoutaného ženství, které kdysi otec tak necitlivě potlačil, a které neprojevila ani ve vztahu s manželem. Ani vedle manžela si totiž nedovolila být sama sebou, což pochopitelně nedopřávala ani jemu. Svoboda, kterou vedle svého milence nyní vnímá, by byla pouhou iluzí, kdyby začali společně žít. Sama pochopila, že její milenec hraje pouze úlohu doplnění její mozaiky do jejího úplného pochopení sebe sama a jejich nejbližších vztahů. Nebýt jeho a této těžké životní křižovatky, nikdy by se neodhodlala k sebepoznání a k rozmotání klubka vztahů své rodiny. Nikdy by nepoznala, jak mohou s manželem uzdravit svůj vztah. Adéla pochopila, co je pro ni doopravdy důležité.

Michal, 35 let

Michal popsal svůj problém nejprve jako sociální fobii. Tvrdil, že má strach z většího množství lidí, nezvládá před nimi hovořit, být středem pozornosti, a dokonce pociťuje odpor až nenávist k lidem při jízdě v dopravních prostředcích. Před časem již někde absolvoval regresi, kde mu byla dána informace, že v minulém životě zemřel násilnou smrtí, a to je důvodem jeho nynější fobie z lidí. Toto zjištění mu však tehdy nepomohlo ke zlepšení situace.

Podívali jsme se na to v terapii. Michalovi bylo umožněno nahlédnout do několika etap jeho dětství, poznamenaného brzkým rozvodem rodičů. Vnímal, že jeho dětství probíhalo v apatii a nechuti k životu, že po odchodu otce naprosto všechno vzdal a jen mechanicky přežíval v plnění požadavků svého okolí. Kineziologický test nás zavedl do věku jednoho roku, kdy se rodiče rozváděli. Tam dostal možnost pochopit, že převzal otcova přesvědčení – obviňování matky z rozpadu rodiny, nedůvěru v partnerské vztahy a absolutní zablokování lásky. Pochopil, že svou uzavřenost a hradbu proti všem lidem si vytvořil právě tehdy. Pochopil, že vztah jeho rodičů byl jejich osobní lekcí, kterou museli projít, ale že jejich rozchod nic nemění na lásce každého z nich ke svému dítěti. Díky tomu pochopení mohl najednou pocítit velkou lásku své matky. Michal sám od sebe pojmenoval souvislost, že jeho nynější život „v ulitě“ je důsledkem tehdejšího vytěsnění lásky. Najednou byl schopen sám dát lásku svému do té doby vystrašenému a nemilovanému vnitřnímu dítěti. To je počátkem jeho zcela nového pohledu na život…

Sylva, 46 let

Paní Sylva přišla řešit svůj problém v partnerském vztahu, ale když se více rozpovídala, zmínila i vleklé nedorozumění ve vztahu s vlastním bratrem. Zjistili jsme, že obě záležitosti spolu úzce souvisejí. Sylva nejdříve hovořila o poměrně šťastném vztahu se svým přítelem. Vadilo jí na něm pouze cosi, co popisovala jako jeho nedostatečné projevy lásky a vyhýbavé odpovědi na otázky týkající se společné budoucnosti. V terapii se ocitla na energetické úrovni příteli tváři v tvář a měla příležitost s ním hovořit o všem, co ji ve vztahu tíží. Její protějšek prozradil nakonec svou pravdu, že mu ve vztahu chybí zásadní věc, a tou je přijetí. Ačkoliv Sylva nešetřila svými každodenními projevy lásky, přesto partnera neustále kritizovala za všechno, co udělal, nebo naopak neudělal. Během procesu odbloku najednou pochopila souvislosti…

Druhou terapii jsme pak mohli zaměřit na její vztah s bratrem. Bratra popsala Sylva jako poněkud svéhlavého muže, který si celý život zařídil úplně jinak, než původně plánovali jeho rodiče, a odstěhoval se od své rodiny hned na prahu dospělosti hodně daleko. Při nynějších občasných setkáních Sylvě velmi vadilo, že ačkoliv projevuje o bratra i o jeho rodinu opravdový zájem, přesto jejich komunikace vázne. Bylo na první pohled patrné, že Sylva, stejně jako její rodiče, od začátku nepřijímala bratrovo právo na vlastní volbu způsobu života. V terapii si Sylva při navozeném vzájemném setkání s bratrem potvrdila, že důvodem jeho nuceného zdvořilostního kontaktu je pouze její kritický postoj k němu. Sylva dostala tedy druhou příležitost uvědomění si vlastní přílišné kontroly svých blízkých a skutečnosti, že je nepřijímala takové, jací opravdu jsou. Nebylo nutné pátrat v minulosti, kdy se u Sylvy tento negativní vzorec utvořil a jakou roli v něm hráli její rodiče. Její uvědomění bylo i takto velmi převratné.

Edita, 50 let

Paní Edita si přišla vyřešit svůj vytrácející se partnerský vztah, který chtěla zachránit. Sama vnímala svůj celoživotní problém jako nerozhodnost a nedostatek odvahy projevit svůj názor. V důsledku toho nebyla schopná pojmenovat partnerovi žádný svůj životní postoj ani představy o budoucnosti.

V terapii nám bylo dovoleno nahlédnout na několik klíčových momentů Editina života, kdy o jejím osudu rozhodovali jiní – nejprve rodiče, později manžel a nyní i současný partner. Ačkoliv s nimi nesouhlasila, neprojevila nikdy vlastní názor. Byla hrdá na to, že je bezkonfliktní a že dokáže všem vyhovět… Nakonec jsme se dostali až do jejího raného dětství, kdy trávila každé odpoledne doma o samotě a měla rodiči podrobně rozplánovaný čas. Trpěla tím, že musí dělat nejrůznější domácí práce, než se rodiče vrátí domů. Chtěla si hrát venku s dětmi, nebo skotačit na poli, kde pracovala její babička. Kineziologický test ukázal, že problém může vyřešit právě zde. S pomocí progrese jsme ji mohli přimět, aby sobě jako malé holčičce dovolila alespoň jednou udělat to, co chce sama. Když se spojila se svou duší a projevila své pravé já, byla překvapená, že ji najednou okolí bere na vědomí a věci se dávají do pohybu. Po jednom krásně stráveném odpoledni tak, jak chtěla sama, snad poprvé pocítila, jaké to může být, když se věci dějí podle jejího přání. Edita pak mohla znovu nahlédnout do terapeutických situací s manželem a se současným partnerem, a ve všech pak už byla schopná jednat s využitím nové zkušenosti. Projevit své názory a přání, projevit své pravé já.

Eva, 27 let

Slečna Eva vyjádřila svůj problém jako karamboly ve vztazích s muži, kdy ji partneři opakovaně opouštějí, neváží si jí a dokonce ji i fyzicky napadají. S jedním z nich má dokonce malou dcerku, na které se již podepsal nefunkční vztah Evy s partnerem.

V regresním posunu do dětského věku Evy jsme mohli odhalit příčiny těchto problémů, a to vztahy s jejími rodiči. Evin otec splnil pouze svou biologickou úlohu a poté už se v jejím životě neobjevil. Matka jej nikdy nepřestala obviňovat za to, že je obě opustil. Přenesli jsme se do Evina věku čtyř let, kdy jí otec výrazně chyběl, ale když projevila přání ho vidět, matka to důrazně zamítla. Matka vědomě přenášela na svou dceru nejen své postoje k otci, ale i postoje k mužům a k funkčnosti partnerských vztahů vůbec. Eva všechna její přesvědčení podvědomě přejímala. Aby byla schopná otci odpustit a zbavit se dlouhodobé nenávisti k němu, museli jsme se vrátit až do jejího prenatálního období a podívat se na úmluvu jejich duší. Tam teprve Eva vnímala, že si vybrala oba své rodiče z nějakého konkrétního důvodu a pro nějaké své životní lekce. Tento prožitek byl pro ni velmi překvapivý a silný. Byla dokonce schopná chvíli vnímat duši svého otce a jeho lásku. Poté nahlédla na zlomové situace a pochopila, kdy začala přebírat od matky její vzorce chování k mužům. V tomto čase jsme mohli odblokovat Evě matčiny energie, aby se mohla vyvíjet v souladu se svými vlastními úkoly. Eva byla nakonec schopná odpustit otci, matce i sobě. Prožila obrovskou úlevu při uvědomění, že teď už jedná a rozhoduje jen sama za sebe, bez tíhy vzájemného vztahu svých rodičů a jejich životních postojů. Pochopila, že je schopná si dovolit, aby jí muži projevovali lásku.